Proč, Tome?

23. března 2008 v 20:25 | Wendullka & Clarrkys |  Proč, Tome? // Clarrkys
Tohle jsem napsala nedávno... je to docela smutné, ale hodně to vyjadřuje, jak se mě lidé chovají a jak se cítím...
"Tome.. proč mi to děláš? Co jsem ti udělal? Proč už mě nemáš rád? Já... já tě miluju… Neubližuj mi už…" říkám si proč sebe v duchu. Na žádnou s těch otázek nemám vysvětlení. Jen si vzpomínám, čím to začalo. A je to stále horší a horší.
*flashback*
"Tomééé… počkéééj!!" směju se. Jsem šťastný. Tom se vrátil od táty.
"Chyť mě!" utíká mi, pořád. Už ho skoro mám! Ale… Tom zakopne o květináč, ten spadne na schodiště a i s hlínou a nějakým kvítím se roztříští na moc malinkých kousků. Oba zůstaneme zaraženě stát. hned ale přiběhne máma.
"Kluci! Sakra, co to zas vyvádíte?!" spatří onen květináč na zemi, Toma na schodech přímo nad ním.
"Tome!"
"Co já?! To udělal Bill!" ukáže prstem na mě. I mamka se na mě naštvaně zadívá.
"Mami… to… to já nebyl.." vyklepaně se dívám z brášky na ni.
"Bille, nelži! Poznám to!" hned se ke mně rozběhne.
"Au… ma- mami… já… ale.. au… říkám pravdu.. ááuu!" pláču, slzy mi stékají po tvářích. Bolí to. Mámina ruka vždycky bolí… ale mě bolí srdíčko… Podívám se na Toma. Usmívá se! Rozpláču se ještě víc a směřuju ubrečený obličej na brášku.
"Du ven!" křikne Tom a hned je pryč…
*konec flashbacku*
Zase se rozpláču. Ale tiše! Abych spinkajícího milovaného Tomíka ještě nevzbudil! Já tohle už nevydržím! Je jen jediné vysvobození….
Vstanu a ze šuplíku vytáhnu mého jediného opravdového kamaráda.
Posadím se zpátky na postel a vytáhnu si rukáv Tomova obnošeného pyžama. Jaká ironie. Prý si nezasloužím nové oblečení. Tom jezdí s mámou každý týden na nákupy.
Začnu si prohlížet moji kostnatou ruku. Už dva dny sem nic nejedl….
*flashback*
"Mami? Mohl bych dnes s kamarádem ven?"
"Co?! Zbláznil ses?! Musíš Tomovi udělat oběd!"
"Ale mami…"
"Už jsem řekla! Běž vařit!"
Smutně odejdu do kuchyně. Začnu si to všechno chystat. Zrovna, když rozbaluju pytlík se špagetami, se mi to jaksi roztrhne a všechno vysype na zem.
"Sakra!"
Máma už doletí s nastavenou rukou.
"Můžeš mi říct, co děláš?!!"
Její dlaň mi přistane na tváři takovou sílou, až spadnu na zem a teče mi krev z nosu. Rozbrečím se.
"Dnes budeš bez večeře!! A neřvi pořád!!!" odejde…
*konec flashbacku*
Malinko se říznu na zápěstí, tam, kde mi nejvíce vystupují žíly.
Pozoruju, jak mi pramínek temně rudé krve stéká po ruce dolů na polštář.
Na polštář!! Sakra!! Začnu to tam rychle něčím utírat.
Pak du radši potichu do koupelny.
Posadím se na vanu a přiložím žiletku na stejné místo.
Tentokrát se mi zaryje hluboko pod kůži.
"Áááách… ssst…" tiše vydechuju bolestí. Hned ji pak radši oddělám. Ruku dám nad vanu… krev mi vytéká snad víc a víc. Celá ručka mi zfialoví.
Točí se mi hlava… udělá se mi nehorázná zima a svezu se do vany.
S úplně přimhouřenýma očima napíšu krví na kachličky: Ich liebe dich…
Zavřu oči…
Usnu… už napořád...
Napsala: Clarrkys
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rikka Rikka | 23. března 2008 v 22:36 | Reagovat

ty jo.... to je tak smutny... svine Tom!!!!! Billi... zlato... :'(

2 Disturbed Angel Disturbed Angel | E-mail | Web | 24. března 2008 v 11:19 | Reagovat

Ježiš..toe smutný..bééé jak já to miluju..tyhle smutný povídy,ale vždycky se u toho nehorázně rozbrečím..

3 M!shell Olsen - tvé SBéčko =)) M!shell Olsen - tvé SBéčko =)) | Web | 30. března 2008 v 11:22 | Reagovat

nééé...bééé x'( ... ted si uvědomuju jak se cítí Bill ale hlavně ty Clarrkys x'( ... zlatíí x(( :-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.